Vyjádření jednotlivých institucí k legislativní iniciativě Libereckého kraje

Níže jsou uvedená stanoviska jednotlivých institucí k legislativní iniciativě Libereckého kraje.

Jak z výše uvedeného vyplývá, připomínkovací místa zaujala k návrhu zákona víceméně negativní postoj, byť z různých důvodů. Tyto důvody lze zjednodušeně rozdělit do následujících skupin:
(a) navrhovaná právní úprava povede k nehospodárnému nakládání s majetkem (Hospodářská komora);
(b) navrhovaná právní úprava je nadbytečná vzhledem k již existujícímu ustanovení § 38 odst. 1 zák. o obcích (Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj);
(c) navrhovaná právní úprava může vést k zakázané veřejné podpoře (Ministerstvo spravedlnosti, Úřad vlády);
(d) navrhovaná právní úprava je příliš široká, resp. okruh potenciálních nabyvatelů obecního majetku je široký a jako taková je nekoncepční (zčásti Ministerstvo spravedlnosti, zčásti Ministerstvo pro místní rozvoj a zčásti Ministerstvo financí).

Hospodářská komora ČR	Nesouhlasné stanovisko	Účelem obecních bytů a dotací na výstavbu či pořízení obecních bytů je vytvořit určitý bytový fond, který může obec spravovat a poskytovat v případě nouze nebo určitým skupinám obyvatel za nikoliv tržních podmínek. Smyslem však není rozprodat byty pod tržní cenou. To je vysoce prokorupční nástroj, kterému je třeba se vyhnout.  Návrh je zcela v rozporu se smyslem podpory bydlení, navíc vytváří vysoký korupční potenciál a prostor pro kupčení s byty.
Ministerstvo vnitra	Nesouhlasné stanovisko	Předně považujeme za nezbytné upozornit na skutečnost, že je předkládaný návrh nadbytečný. Zákonem č. 257/2017 Sb., s účinností od 1. září 2017, byla ustanovení § 38 odst. 1 zákona o obcích, § 35 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze [a rovněž § 17 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)] pozměněna v tom smyslu, že porušením povinností péče řádného hospodáře územního samosprávného celku „není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn“. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že explicitním zakotvením kritéria jiného důležitého zájmu obce se otevírá prostor pro zohlednění mimoekonomických aspektů přijímaných rozhodnutí.  S ohledem na shora uvedené máme za to, že pod aktuální platné a účinné znění § 38 odst. 1 zákona o obcích a § 35 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze lze zahrnout rovněž případy, kdy obce nakládají s majetkem nabytým s využitím státní dotace na krytí části nákladů spojených s výstavbou nájemních bytů i za cenu nižší než obvyklou, bude-li majetková dispozice vést k uspokojování bytových potřeb nabyvatele tohoto majetku, tj. závazek města či obce k budoucímu bezúplatnému převodu spoluvlastnického podílu na bytových domech nebo k převodu za symbolickou cenu, čímž upřednostní zájem svých obyvatel, nájemníků a členů bytových družstev. Z tohoto důvodu tedy není ani nutné výslovné zakotvení nového ustanovení ve zvláštním právním předpisu.
ÚOHS	Neutrální stanovisko	Uvádíme, že konkrétní opatření (konkrétní převod podílu obce na majetku) bude zakládat veřejnou podporu, budou-li kumulativně naplněna tato kritéria, stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Ke zvýhodnění podniku by nicméně nemělo dojít v situaci, kdy by byl podíl převeden bytovému družstvu (a to i za cenu nižší než tržní a mimo výběrové řízení) pouze za účelem zprostředkování převodu/prodeje jednotlivým fyzickým osobám (členům družstva), které budou majetek užívat k uspokojení svých vlastních bytových potřeb – muselo by být jednoznačně stanoveno, že po uskutečnění převodu/prodeje bytovému družstvu bude majetek neprodleně převeden do osobního vlastnictví jednotlivých fyzických osob (členů družstva), které budou majetek užívat k nehospodářské činnosti (např. uspokojení svých vlastních bytových potřeb), a družstvo jako takové poté zanikne. Jinou variantou, kdy je možné vyloučit zvýhodnění podniku, je převod/prodej podílů obce (i za cenu nižší než tržní) přímo na jednotlivé fyzické osoby (členy družstva), které budou majetek užívat k nehospodářské činnosti. Pokud nebudou kumulativně splněna kritéria uvedená výše pod písm. a) – d), o veřejnou podporu se jednat nebude.  V případě, že kumulativní naplnění definičních znaků veřejné podpory nebude v konkrétním případě převodu majetku obce možné vyloučit, opatření bude moci být poskytnuto pouze na základě individuální (notifikace Evropskou komisí) nebo obecné výjimky, např. jako podpora malého rozsahu (de minimis) podle Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování EU na podporu de minimis, pochopitelně při splnění všech podmínek tímto nařízením stanovených.
Ministerstvo spravedlnosti	Nesouhlasné stanovisko	Cílem zastupitelstvem vyššího územního samosprávného celku předloženého návrhu zákona  je umožnit bezúplatný převod spoluvlastnického podílu obcí na bytových domech na investory, kteří se podíleli na výstavbě předmětných bytových domů, resp. umožnit uskutečnění takovéhoto převodu cenu nižší než v místě a čase obvyklou.  Ačkoliv je deklarovaným cílem návrhu zákona umožnit obcím převést spoluvlastnický podíl na majetku, který obec nabyla s využitím dotace poskytnuté na výstavbu nájemních bytů, na fyzické a právnické osoby, jež spolufinancovaly výstavbu nájemních bytů, pravidlo, které by mělo být doplněno do zákona o Státním fondu podpory investic, je koncipováno obecněji, když umožňuje, aby byl spoluvlastnický podíl obce převeden na jinou osobu než vlastníka jiného spoluvlastnického podílu k danému majetku. V praxi by tak mohlo docházet k situacím, kdy by spoluvlastnický podíl nebyl převeden na stávajícího spoluvlastníka dané věci, nýbrž na třetí osobu.  Upozorňujeme, že s ohledem na předkladatelem tvrzenou skutečnost, že spoluvlastníky nájemních bytů jsou zpravidla bytová družstva, postrádá význam podmínka, podle které by převáděné věci měly sloužit k uspokojování bytových potřeb nabyvatele, tedy bytového družstva, jelikož to jako právnická osoba vlastní bytové potřeby nemá. Faktická absence vymezení důvodů a podmínek, za kterých lze převod věcí, které obec nabyla s využitím dotace na výstavbu nájemních bytů, převést bezúplatně či za cenu nižší než v daném místě a čase obvyklou, přitom může vést k situacím, kdy bude převod vlastnického práva možné považovat za nepřípustnou veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 Smlouvy o Evropské unii. I z tohoto důvodu lze proto navržené znění návrhu § 9c považovat za nevyhovující.  Ve vztahu k navrženým úpravám obecního zřízení a zákona o hl. městě Praze pak lze konstatovat, že nelze považovat za vhodné, aby došlo k vyloučení požadavku na řádné odůvodnění takovéhoto postupu, jak fakticky činí navržená změna § 38 odst. 1 obecního zřízení, resp. § 35 odst. 1 zákona o hl. městě Praze. Je žádoucí, aby právě v případě, kdy by mělo být založeno široké diskreční oprávnění obce k nakládání s částí jejího majetku, zůstal zachován požadavek na řádné zdůvodnění nakládání s tímto majetkem. Nelze bez dalšího souhlasit s tvrzením, že předmětem daně bude rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou skutečnou, pročež nelze bez dalšího považovat za opodstatněný ani návrh na osvobození tohoto příjmu od daně z příjmu.
Ministerstvo pro místní rozvoj	Nesouhlasné stanovisko	MMR zastává názor, že se navrhovaná úprava nepatří do zákona č.  211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic (dále také zákon 211/2000 Sb.“), neboť nekoresponduje s účelem tohoto zákona, kterým je vymezit působnost Státního fondu podpory investic (dále také jen „Fond“) a oblasti, ve kterých poskytuje podporu. Další zásadní otázka spočívá v obecnosti, resp. abstraktnosti právní úpravy. Ta má mířit na neurčitý okruh subjektů. Z projevené iniciativy a souvisejících dokumentů však vyplývá, že by tato úprava měla mířit na nápravu určitého stavu konkrétních obcí. Navržené ustanovení v § 9c zákona dopadá i na podpořenou nemovitost, kde nebyl na počátku (ani během vázací doby) žádný podíl jiného vlastníka než obce. Návrh tak směšuje situaci, kdy obec je spoluvlastníkem i jediným vlastníkem bytů postavených s podporou podle nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených  s výstavbou bytů. Problematika hospodaření obcí s vlastním majetkem (majetkem ve spoluvlastnictví obce) nepatří  do zákona č. 211/2000 Sb. Uvedenou problematiku řeší zákon o obcích v § 38 a následujících, Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Porušením povinností stanovených ve větě první a druhé není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn. Zcizení za cenu jinou než v místě a čase obvyklou v případě majetkové účasti bytových družstev nebude porušením řádného hospodaření obce, pokud obec připojí řádné odůvodnění. Navrhovaná právní úprava v zákoně o obcích se tedy jeví jako systematicky nevhodná a nadto nadbytečná. Danou problematiku není potřeba řešit úpravou žádného ze zmíněných zákonů, neboť ji lze vyřešit již nyní, a to v souladu s platnou a účinnou právní úpravou, která se nachází v zákoně o obcích. V ustanovení § 39 odstavci 2, je uvedeno, že při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna.
Ministerstvo financí	Nesouhlasné stanovisko	Navrhovaná úprava nového § 9c svým obsahem nepatří do zákona č. 211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon řeší zřízení Státního fondu podpory investic, postavení, jeho orgány, hospodaření a tvorbu a použití jeho prostředků, zatímco navrhované doplnění představuje věcnou úpravu nakládání s majetkem obce. Navrhované ustanovení § 9c by tak bylo vhodnější zakomponovat přímo do právních předpisů upravujících hospodaření obcí a hlavního města Prahy. Z důvodové zprávy vyplývá, že navrhovaná úprava má řešit situace, kdy součástí smluv o sdružení mezi obcí a dalším investorem (obvykle bytové družstvo) byla smlouva o smlouvě budoucí o tom, že spoluvlastnický podíl obce na bytovém domě bude po uplynutí vázací doby dotačních podmínek (20 let od kolaudace bytového domu s možností požádat Státní fond rozvoje bydlení o zkrácení na 10 let) převeden bezúplatně či za symbolickou úplatu do vlastnictví druhého investora (družstva). Navrhovaná úprava zákona o daních z příjmů se však bez dalšího vysvětlení týká osvobození od daně z příjmů fyzických osob, což není v souladu s popsaným stavem, kdy se spoluvlastnický podíl obce má převádět na bytová družstva a ne přímo na členy družstva. Z předloženého návrhu není patrné, jakým způsobem by k tomuto posunu mělo dojít, když současné smlouvy jsou uzavřeny mezi bytovým družstvem a obcí, a je otázkou, zda je to v souladu s dotčenými právními předpisy. Návrh je tak v tomto ohledu nejasný, protože ani z odůvodnění není zcela zřejmé, kdo má být adresátem navrhovaného osvobození příjmu od daně z příjmů. Nicméně pokud by záměrem úpravy skutečně bylo, aby byl majetek převáděn přímo na členy bytového družstva – fyzické osoby, platí níže uvedené stanovisko i pro tuto situaci. Osvobození převodu spoluvlastnického podílu města na bytových jednotkách do vlastnictví bytového družstva (nebo jeho členů) by podle názoru Ministerstva financí bylo nekoncepční a pro tento typ daňové podpory není reálný důvod. Záměrem poskytování dotací podle nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, v rozhodném znění, bylo pořizování nájemního bydlení pro příjmově vymezené osoby (cílové skupiny se středními nebo nižšími příjmy, které nedosáhnou na vlastnické bydlení). Poskytnutá dotace (státní podpora) tedy byla původně určena pro pořízení sociálního bydlení, a pokud byla využita k pořízení nemovitosti do osobního vlastnictví, není důvod kromě této podpory ještě poskytnout úzké skupině poplatníků další zvýhodnění ve formě osvobození od daně z příjmů. Dotčení poplatníci by tak byli na úkor státního rozpočtu zvýhodněni dvakrát, jednak bezúplatně nabydou část své nemovitosti, a dále by ještě měli tento bezúplatný příjem osvobozený od daně z příjmů. Navržené osvobození od daně z příjmů fyzických osob by tak představovalo zcela nesystémovou výjimkou. Zavedení této daňové výjimky by bylo v rozporu se záměrem vlády a jejím Programovým prohlášením snižovat a postupně rušit výjimky daňového zvýhodnění obsažené v zákoně o daních z příjmů. Opomenutelný není ani negativní dopad této navrhované úpravy zákona o daních z příjmů na příjmovou stránku státního rozpočtu, která není v návrhu vyčíslena a ani není navrhována její kompenzace jinými opatřeními. Ministerstvo financí nesouhlasí s navrhovanou úpravou. Napravovat v minulosti špatně zasmluvněné záležitosti zákonnou normou rozhodně není standardní. Naopak vůči právnímu řádu považujeme tento způsob zjednávání náprav za velmi chaotický.
Úřad vlády ČR – odbor kompatibility s právem EU	Nesouhlasné stanovisko	Prodej jednotlivých bytových jednotek jednotlivým individuálním nájemníkům, kteří mají platnou nájemní smlouvu a jednotku využívají pro bytové účely, nezakládá veřejnou podporu, protože tím nedochází ke zvýhodnění podnikatelského subjektu. Naopak prodej celého bytového domu nebo jeho části jakékoliv právnické nebo fyzické osobě, která tento majetek nabývá za účelem podnikání (např. za účelem pronajímání a ne pro vlastní bytové potřeby) za cenu nižší než je cena tržní, může zakládat nedovolenou veřejnou podporu ve smyslu ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy o založení EU. Rovněž je nutné upozornit, že i právnická osoba založená oprávněnými nájemníky je Evropskou komisí považována z hlediska veřejné podpory za podnikatelský subjekt na trhu s bydlením. Aby byl vyloučen prvek veřejné podpory, je tedy právě tržní cena podstatnou náležitostí prodeje. Navržená změna zákona může z výše uvedených důvodů představovat riziko udělení nedovolené veřejné podpory. Bylo by tudíž potřeba návrh buď notifikovat jako obecný režim podpory pro všechny obce ČR, není však jisté, že by takový návrh Evropská komise schválila. Další možností by bylo posuzovat případ od případu, zda daná situace spadá do limitů výjimky dle nařízení de minimis, a dodržet při jejím udělení všechny podmínky této podpory. Tato možnost však není předkladatelem do návrhu nijak zapracována. Ve zbylých případech se nedomníváme, že by bylo možno převod či prodej bez dalšího uskutečnit, aniž by hrozil rozpor s právem EU.