Lhůta k uzavření kupní smlouvy

Spoluinvestorské smlouvy byly uzavírány v době, kdy vedle sebe platil občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.) a obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.). Oba tyto předpisy obsahovaly ustanovení o uzavírání smluv o budoucí smlouvě. Pro případ, že jedna ze smluvních stran odmítla splnit svůj závazek a uzavřít s druhou stranou budoucí smlouvu, stanovil jak občanský, tak i obchodní zákoník lhůtu, v níž se tato druhá strana může svého práva domáhat u soudu. V § 50a odst. 2 občanského zákoníku je uvedeno, že nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. V § 292 odst. 2 obchodního zákoníku je uvedeno, že právo na určení obsahu budoucí smlouvy soudem se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy oprávněná strana vyzvala zavázanou stranu k uzavření smlouvy. V obou případech je tedy pro podání žaloby podstatná lhůta jednoho roku, přičemž v případech řídících se občanským zákoníkem se počítá ode dne, kdy měla být smlouva uzavřena, a v případech řídících se obchodním zákoníkem se počítá ode dne doručení výzvy k uzavření smlouvy. V případě pochybností o tom, jakým předpisem se řídily spoluinvestorské smlouvy (resp. do nich zakomponované smlouvy o budoucí smlouvě), lze doporučit, bude-li nutno žalobu skutečně podat, aby byly při jejím podání dodrženy obě shora uvedené lhůty.